Las formaciones parasintéticas en el español moderno (1726–1904) —  La morfología paradigmática y la motivación léxica desde la perspectiva diacrónica

Parasyntéza představuje zvláštní a lingvisty polemizovaný mechanismus tvoření slov, jak ze synchronního tak z diachronního hlediska. Proto kromě detekce a identifikace parasyntetických neologismů v tzv. moderní španělštině navrhuje autorka ve své monografii model, který v dané otázce skýtá koherentní přístup. Opírá se o nedávné teorie formulované z pohledu paradigmatické morfologie a teorie lexikální motivace. Na základě těchto dvou teorií vyvinula model paradigmatické organizace lexika. Tento model bere v úvahu vliv cizích jazyků spolu s mimojazykovými faktory a zároveň také představuje lexikum jako komplexní síť paradigmat a vztahů vzniklých uvnitř paradigmat a mezi těmito paradigmaty. Analýza autorky ukazuje, že neologismy mohou být výsledkem vzájemné spolupráce tří základních vztahů (motivací): intralingvistické, interlingvistické a nadstavbové motivace.