elektronická kniha

Je to s tím Akordem velký kříž. Vzájemná korespondence Timothea Vodičky a Jana Zahradníčka

David Jirsa (ed.), Natálie Trojková (ed.)

Univerzita Palackeho v Olomouci, Filozoficka fakulta

Svazek vzájemné korespondence básníků a literárních kritiků J. Zahradníčka a T. Vodičky nevypovídá pouze o přátelství dvou literátů s velice odlišnými charaktery a názory, ale též o nesnázích literární scény v průběhu druhé světové války. Redaktor Akordu Zahradníček se musel potýkat nejen s potížemi, které provázejí produkci literárních časopisů dodnes, ale též s cenzurou, nedostatkem papíru a s komplikovanou protektorátní byrokracií. Přesto se mu i s Vodičkovou pomocí podařilo udržet slavný časopis na vysoké úrovni a na pozici předního českého periodika věnovaného literatuře.

Dostupné pro čtení v aplikacích Flexibooks:

WINDOWS

ONLINE

ISBN:

Počet stran:169

Rok vydání:2017

Vaše cena: 99 

Cena zápůjčky na 31 dnů: 50 

  • Koupit pro sebe 1ks

  • Koupit poukaz/počet

  • Zápůjčka na 31 dnů     


Koupit

POPIS

Jan Zahradníček (1905–1960) se stal významnou součástí české literární scény již ve druhé polovině dvacátých let, kdy začal své básně publikovat časopisecky, především v revue Tvar. Spolu s dalšími autory spojenými s touto revue (Bedřich Fučík, Jan Čep, Albert Vyskočil ad.) vytvořili sice neoficiální, zato však velice vlivnou generační skupinu, jež pod teoretickým vedením Bedřicha Fučíka nalezla vlastní básnický výraz – v mnoha různých ohledech přesahující úzký a svazující termín „katolická literatura“ – který mohl konkurovat tehdy populárním avantgardním poetikám i dalším literárním proudům a skupinám. O pět let mladší Timotheus Vodička (1910–1967) na sebe poprvé hlasitěji upozornil roku 1932, kdy začal přispívat do nově založené revue Řád, již také zpočátku spoluredigoval. Přestože Vodička ani Zahradníček s pozdějším vývojem Řádu pod Lazeckého vedením nesouhlasili, pozice redaktora tehdy Vodičkovi umožnila přijít do styku s významnými osobnostmi (nejen) katolicky orientovaného proudu české literatury – s Jaroslavem Durychem, Františkem Lazeckým, Aloysem Skoumalem či právě se Zahradníčkem, který do prvních ročníků Řádu příležitostně přispíval. Vzhledem k tomu, že Vodička spojil převážnou část svého života s Olomoucí, seznámil se také s Janem Čepem, který strávil velkou část třicátých let v nedalekých Myslechovicích. Právě v Olomouci, a právě spoluprací Čepa, Vodičky a Zahradníčka na překladu Baringova románu Cesta do neznáma začíná zde publikovaná korespondence.