elektronická kniha

Divadelní režisér a člověk Oldřich Stibor (1901–1943)

Helena Spurná

Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta

Kniha Heleny Spurné pojednává o jedné z nejpozoruhodnějších osobností české divadelní režie třicátých let. Autorka se v publikaci snaží podat komplexní obraz Stiborových mnohostranných divadelních aktivit a objektivně zhodnotit jeho přínos českému divadlu. Stibor se čtenáři představuje ve své obvyklé podobě – jako režisér, jenž se hlásil k metodě socialistického realismu –, už méně znám je ale svými inscenacemi s duchovní tematikou či jako režisér opery. Publikace není pouze teatrologickou prací, nýbrž také sondou historickou, potvrzující souvztažnost divadla s politicko-společenským děním.

Dostupné pro operační systémy:

WINDOWS

ANDROID

APPLE iOS

Nákupem získáte až 4 instalace.

ISBN:

Počet stran:479

Rok vydání:2015

Vaše cena: 199 

Cena zápůjčky na 31 dnů: 50 

  • Koupit pro sebe 1ks

  • Koupit poukaz/počet

  • Zápůjčka na 31 dnů     


Koupit

POPIS

Kniha Heleny Spurné pojednává o jedné z nejpozoruhodnějších osobností české divadelní režie třicátých let. V minulých dobách historiky divadla nekriticky vynášen za sociálně angažovanou tvorbu, zařadil se Oldřich Stibor po roce 1989 mezi umělce nepohodlné, či přímo určené k zapomnění pro jejich příslušnost ke komunistické straně. Snahou autorky bylo podat komplexní obraz Stiborových mnohostranných divadelních aktivit a pokusit se objektivně zhodnotit jeho přínos českému divadlu. Stibor se čtenáři představuje ve své nejobvyklejší podobě – jako režisér, jenž do meziválečného divadla uváděl díla sovětských autorů a vehementně se hlásil k metodě socialistického realismu. Už méně znám je pak svými inscenacemi s duchovní tematikou či jako režisér opery. Ve snaze proniknout co nejhlouběji k podstatě Stiborovy tvorby a jeho myšlení o divadle podnikla autorka také exkurs do režisérova životního vývoje, naplněného dramatickými okamžiky a osudovými zvraty. Kniha rozkrývá fascinující příběh člověka s bohémskou povahou, později radikálně levicově smýšlejícího umělce, který po několik let paradoxně zastával funkci policejního úředníka, nebo v závěru jeho života nastiňuje působení v protifašistickém odboji, přičemž dokládá Stiborovu neokázalou lidskou statečnost, kterou si zachoval i v okamžicích vlastního tragického konce. Z tohoto pohledu není publikace pouze teatrologickou prací, nýbrž také sondou historickou, potvrzující souvztažnost divadla s politicko-společenským děním, jež divadelní tvorbu nezřídka ovlivňuje, formuje a zásadně se do ní svými silami zapojuje.