Pohledy na kvalitu života osob se senzorickým postižením

Po roce 1990 nastala snaha postupně měnit pohled společnosti na osoby se speciálními potřebami a nastartovat proces jejich integrace. Počátky tohoto procesu byly víceméně dosti živelné a místy až chaotické. Ze strany státu od roku 1990 do roku 2004 šlo o úsilí řešit postupně jednotlivé dílčí oblasti života s cílem zlepšit podmínky žití, ale většinu těchto aktivit provázela celá řada systémových obtíží. Jedním z klíčových problémů byl stav, kdy dílčí záměry ke zlepšení situace byly řešeny pouze ze strany jednoho rezortu, a nebyla zajištěna kontinuita opatření v dalších oblastech, které měl v gesci svého působení jiný rezort. Chyběla naplněnost základní teze a to, že skupina osoby se speciálními potřebami svým charakterem, příčinami i nároky na specifická řešení představuje záležitost jednoznačně mezirezortní.

Prvním pokusem koncepčně situaci řešit byla Střednědobá koncepce státní politiky vůči občanům se zdravotním postižením na léta 2004–2009. Na tento dokument následně navázal Národní plán vytváření rovných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením na období 2010–2014.

V oblasti školské politiky největší posun nastal od roku 2004, kdy je v platnosti zákon č. 561/2004 Sb., o ředškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon i ve vztahu k osobám se speciálními vzdělávacími potřebami zabezpečuje rovný přístup ke vzdělání bez jakékoli diskriminace, zohledňování vzdělávacích potřeb jednotlivce, vzájemnou úctu, respekt, solidaritu a důstojnost a všeobecný rozvoj osobnosti s důrazem na poznávací, sociální, morální, mravní a duchovní hodnoty.

Dalším z klíčových legislativních kroků bylo přijetí zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, kterým došlo k výrazným změnám v této oblasti, jež posílily samostatnost a rozhodovací práva osob se speciálními službami.

Naplňování přijatých opatření by mimo jiné mělo docházet ke zlepšení kvality života jedinců se speciálními potřebami, což je velmi pozitivní cíl, ale v současné době neexistuje v naší republice žádná ucelená studie, která by zkoumala kvalitu života těchto jedinců.

Samotný problém je nejen v obrovské heterogenitě skupiny osob se speciálními potřebami, ale i v samotném vymezení toho, co je kvalita života, co lze považovat za normu v této oblasti a co již ne.

V roce 2012 byl za podpory prostředků specifického vysokoškolského výzkumu na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pod číslem PdF_2012_011 řešen výzkumný projekt „Kvalita života osob se specifickými potřebami“. Výsledky tohoto výzkumu jsou prezentovány v této knize.

Autorský tým této publikace se ve svých výzkumech zaměřil na kategorii osob se senzorickými postiženími. Cílem nebylo popsat kvalitu života jedné kategorie osob se zrakovým či sluchovým postižením v celém věkovém spektru, ale ilustrativně ukázat na situaci u těchto skupin v určitém okamžiku života a poukázat na problémy, které existují a je nutno je aktuálně řešit.